Zdeňka Kopřivu MBA známe téměř z každého SAMBA večera v Brně, kde sám nebo prostřednictvím svých kolegů pořizuje videozáznamy. Zdeňku, děláš skvělou práci, z těchto výjimečných večerů vznikla kolekce video – klenotů. Řekni nám něco o sobě – jak ses k natáčení dostal?

Své první kroky v mediálním světě jsem vyšlapal v čase, kdy jsem v Brně studoval obor fotografie. Nebyla to paradoxně hned kamera na rameni, ale hudební podkresy pro dokumentární pořady, které vznikaly pod vedením mého otce – televizního režiséra, který založil v roce 1992 společnost na výrobu audiovizuálních programů. Kameru jsem od táty natrvalo vyfasoval pak později, po absolvování školy, především při natáčení reportáží pro TV Nova, s níž jsme začali spolupracovat od roku 1994 a denně jsme pro Novu odbavovali regionální vysílání. V roce 2004 jsem se osamostatnil a začal podnikat se svou vlastní společností ITV Public, s. r. o., a současně jsem začal studovat MBA na Notthingham Trent University. Díky studiu jsem měl možnost získávat pracovní kontakty a potkávat se se zajímavými lidmi z různých oborů podnikání, někteří jsou dodnes mými přáteli.

V posledních letech se orientuješ spíš na specializované přenosy… 

Prošel jsem výrobou zpravodajských reportáží, natáčel jsem dokumentární pořady  – a nakonec se mojí doménou staly televizní přenosy ve zdravotnictví.

Přímé přenosy začaly být velmi populární mezi lékaři při organizování kongresů, sympózií, konferencí, a dnes jsou jejich nedílnou součástí. Jde o řadu medicínských oborů, zejména intervenční kardiologii i chirurgii, gastroenterologii a další. První z přímých přenosů se podařilo zrealizovat již v r. 1998 v nemocnici U sv. Anny v Brně na tamní kardiochirurgické klinice – v čele s primářem MUDr. Ladislavem Grochem. Tehdy běželo spíše o technické propojení dvou míst, dnes se již tyto typy přenosů dělají mnohem estetičtěji, včetně předělů, titulků, znělek. Užívá se rovněž snímání řady signálů přímým výstupem ze zdrojových zařízení. Jde vlastně již o živou komunikaci mezi operačním sálem a kongresovým centrem, vzdáleným jakkoliv daleko. Operační tým sleduje např. 300 lékařů, účastníků kongresu, a ti vzájemně s operatéry komunikují třeba i o postupu při prováděném chirurgickém výkonu. Náš sehraný tým připravuje tyto live přenosy pro nemocnice po celé České republice, ale i v zahraničí (např. Orlando).

Zní to jako technicky náročné a hodně zodpovědné řemeslo…

Takový přenos trvá až 8 hodin, po celou dobu prožívá celý tým napětí – mohou nastat i neobvyklé situace. Příprava probíhá vždy celý den před samotným přenosem, aby byly vyloučeny technické a jiné problémy. Neobvyklé situace je pak třeba řešit na místě, někdy se lze i zasmát, ale spíš až po akci. Před několika lety v Ostravě pustili strážní, i přes zákaz,  na dvůr tamní nemocnice popelářské auto, které přetrhalo námi nainstalované kabely. Dodnes si nedovedu vysvětlit, jak se nám během krátké chvíle vše podařilo opravit tak, aby přenos pro kongres mohl proběhnout naprosto v pořádku. Vskutku infarktová záležitost.

Asi jednou z nejzajímavějších naší prací byl přímý přenos z pařížského „Euro PCR Workshop“, což je jedna největších akcí na světě zaměřená na nové kardiologické trendy. V rámci ní jsme realizovali několik přímých přenosů z FN Brno Bohunice.

S touto nemocnicí spolupracuji už řádku let, především s její kardiologickou klinikou, kde nedávno vznikl další skvělý projekt, pod odborným dohledem MUDr. Petra Kaly –  a sice první live přenos pro veřejnost prostřednictvím internetu.

Jinými slovy řečeno, lidé mohli poprvé v historii sledovat přímý přenos z operace srdce na www.KARDIO.tv. Zájem byl nevídaný, přenos sledovalo přes 6 tisíc diváků!

Věnuješ se i jinými tématům, než jsou medicínské přenosy?

Pravidelně se účastním tendrů na výrobu videodokumentů, které jsou vypisovány soukromými i státními subjekty, včetně úřadů a ministerstev. A tak jsem třeba na zakázku ministerstva školství natočil rozsáhlý cyklus pořadů pro oblast mimoškolního vzdělávání. Dokument, s názvem „Klíče pro život“ byl  porotou vybrán k prezentaci na Academia film Olomouc.

Podobně se do ceněných soutěžních projektů karlovarského festivalu Tourfilm dostal i umělecký sběrný dokument „Čtvero ročních období ve Viničním altánu“ –  soukromá zakázka společnosti Ekro, realizovaná postupně několik let.

Významným projektem financovaným z evropských fondů byl také souhrn více jak 200 reportáží pro Národní ústav pro vzdělávání v Praze v rámci vzdělávání dospělých pod názvem UNIV 3 natáčený po středních školách a učilištích po celé ČR.

Nejen prací živ je člověk – jak naplňuješ svůj volný čas a kde dobíjíš energii?

Mám tři velké koníčky – hudbu, vinný sklep v Modrých horách a auta.

Jako správný muzikant jsem měl i svou skupinu s  názvem „Discovery“ a dodnes si některé podkresové hudby k mým TV projektům komponuji sám.

Mám rád anglickou kapelu Coldplay, kterou jsem si nedávno skvěle užil ve Wembley. Autorkou obalu jejich alba „Ghost stories“ je česká výtvarnice Míla Fürstová. Vzniká o ní film, který bude uveden v kinech v roce 2017 pod názvem „Křídla pro Coldplay“. Podílím se na něm jako kameraman a spolu s mladým režisérem Peterem Hirjakem jsme Mílu Fürstovou natáčeli v Londýně, kde v současné době žije a tvoří. Její grafika zaujme svými precizními detaily, které jako celek vytvářejí neskutečné obrazce. Setkání s ní mě nadchlo, obdivuji její talent  – a vedle něj skromnost a přirozenost této umělkyně.

Vinný sklep stavíš v Modrých horách?

Sklep buduji na Jižní Moravě v oblasti Modrých hor. Ve známé vinařské obci Kobylí a blízkém okolí mám pár přátel a rád tady trávím svůj volný čas. To mě také přivedlo na myšlenku vlastnit v této oblasti vinný sklep a pobyt tady si zútulnit. Příležitost se naskytla v komplexu „Řádky“, v současné době se věnuji jeho rekonstrukci a přemýšlím o tom, že bych se v budoucnu chtěl věnovat výrobě vína, tak jak to kdysi uměl můj dědeček. 

Jako poslední koníček jsi zmiňoval auta

Mých zálib je víc, třeba funkcionalistická architektura a také design, ten obdivuji v automobilovém průmyslu, proto každý rok jezdím na věhlasný autosalon do švýcarské Ženevy, abych poznal novinky na rychlých kolech.

Aktivním sportem se snažím zaplňovat velkou část volného času. Kromě rychlé jízdy na snowboardu, kolečkových bruslích nebo na kole pro mě bylo cenné i natáčení letošního Moravského ultramaratonu v Lomnici. Sedm dní po sobě zvládnout 42 kilometrů – taková je jeho běžecká dávka. Jde o nejdelší a nejtěžší běžecký etapový závod, pořádaný na území České republiky. Tady jsem měl možnost blíže poznat úžasnou 73letou Sigrid Eichner, která právě zde běžela svůj jubilejní 2000 ultramaroton. Jediná žena na světě, která to dokázala..

V průběhu let jsem se díky své profesi dostal na zajímavá místa, snad není oblast činností, které bych se v rámci natáčení nepřiblížil, ať už je to sport, zdravotnictví, umění, natáčel jsem na soudě, v jeskyni, na poli, mezi vinnými keři, v České republice i v zahraničí  – nejdále v Indii reportáže pro televizní „Objektiv“.

Žiješ hodně intenzivně, zbývají ti nějaké nesplněné sny?

Obdivuji inovátory s velkými vizemi, mezi něž patří Elon Musk – průkopník v dobývání kosmu. Věřím, že se mu splní jeho sen dostat se na planetu Mars. Rád bych o tom pak natočil, jako první na světě, reportáž. Je to i možné. Se svými necelými 170 cm se do kabiny rakety na Mars v pohodě vejdu. Jdu o tom panu Muskovi hned napsat mail.

Děkujeme za rozhovor

Text: Jiří Slezák

Foto: archiv Zdeňka Kopřivy