Představujeme: Ing. Zdeněk Bílek, MBA
Absolvent MBA na Nottingham Trent University. Od roku 1994 působí ve vedení společnosti Sika, významného dodavatele pro oblast stavebnictví. V letošním roce získal titul Manažer roku pro obor výrobky pro stavebnictví. Je předsedou Regionálního klubu České manažerské asociace (ČMA) a místopředsedou představenstva Svazu podnikatelů ve stavebnictví v Jihomoravském kraji.
Více než 20 let se pohybujete v oblasti stavebnictví. Jak se za tu dobu změnil tento obor a kde vidíte cesty a příležitosti do budoucna?
Změna je viditelná i pro laika a to v mnoha oblastech. Každá stavba musí mít projektovou dokumentaci. Ta byla za mých začátků pouze v podobě výkresů kreslených tuší na „ pauzácích“ přišpendlených na velkých „ prknech“ a následně množená kopírováním na zařízeních, která byla umístěná v zamčených místnostech, „ kopírkách“ . Textová část se psala na psacím stroji, a to přes „ kopírák“ podle potřeby počtu kopií. Nyní je možno dokonce procházet stavbou v rámci její počítačové vizualizace a například předem vyhodnotit kritická místa při realizaci stavebních prací v čase a prostoru. Veškerou dokumentaci včetně smluv a zápisů z jednání je možno mít aktuálně přístupnou pro všechny účastníky stavebního procesu na jednom místě . To je podstata BIM – Informační model budovy.Komunikace v době, kdy jsem pracoval jako stavbyvedoucí, byla možná pouze přes pevné telefonní linky. To zvyšovalo nároky na přípravu a následně na potřebu rozhodovat s významným pocitem vlastní zodpovědnosti, nyní však máte v podstatě neustále „ přítele na telefonu“. A také příkazy a pokyny pracovníkům na stavbách je možno vydávat průběžně během pracovní a dokonce i mimopracovní doby.
Mechanizace a stroje jsou často již řízené dálkově a jejich výkonnost je nesrovnatelná s dobou mých začátků. O nabídce stavebních materiálů, včetně stavební chemie, není třeba se rozvádět. Je radost si nyní vybírat z mnoha vynikajících alternativ splňujících technické parametry zadané projektem.
Tyto změny hodnotím pozitivně. Co se nezměnilo nebo dokonce spíše zhoršilo je komplikovanost legislativy. Na co dříve stačilo „ podání ruky“ a formální smlouva se základními údaji, to je nyní složitý proces vyjednávání následovaný mnohdy komplikovanými obsáhlými smlouvami, ve kterých se obtížně orientují i právníci. Také se mi nelíbí jakýsi sport toho druhého co nejvíce „vyždímat“ a možná mu i nezaplatit včas dle dohody. Tento jev může v podstatě zastavit rozvoj stavebních firem a u některých vedl dokonce k ukončení jejich činnosti. Jsem zastáncem zvyšování efektivity práce, ale často jsem svědkem doslova „ boje o přežití“.
Jaký je váš přístup k řízení firem, váš manažerský styl? Na co kladete důraz?
Můj manažerský styl se dá nazvat jako „ vztahový management“. Jsem přesvědčen, že podstatou úspěchu manažera je vytvořit si kolem sebe prostředí (uvnitř i vně firmy), které je založeno na principu důvěry a pozitivního vztahu pokud možno mezi všemi, se kterými se manažer setkává. Ano, je to sice velmi obtížné, ale ne zas tak nereálné. Ve výsledku se tak vytvoří silná vazba, která je předpokladem k úspěšnému překonávání i takových úskalí, jako byla pro naši společnost léta 2008 až 2014 obecně nazývaná ekonomickou krizí. Pro mne to byla mimořádná výzva, v tomto období jsem společnost Sika řídil. Podařilo se mi nejen společnost udržet na jejích pozicích, ale i rozšířit vybudováním výrobního závodu a regionálního (CEE) vývojového centra. To znamená, že jsme přešli od importní firmy k firmě, která část produktů vyrábí i vyvíjí v České republice a také je exportuje. Tým pracovníků se v té době zdvojnásobil a nastoupil na správnou cestu k současné vysoké prosperitě, kdy společnost již řídí můj nástupce.
Vaše vítězství v soutěži Manažer roku je fantastickým úspěchem. Co pro vás znamená a jak jste jej oslavil?
Do této výjimečné soutěže jsem byl nominován a do finále jsem se dostal už potřetí za sebou. Mé vítězství v oboru výroba pro stavebnictví považuji za ocenění práce celé naší společnosti Sika. Vždyť při hodnotícím pohovoru jsem uváděl právě naše společné výsledky za poslední léta, a to nejen hospodářské, ale i v oblasti inovací a společenské zodpovědnosti. Jsem rád, že jsem měl možnost vybudovat a následně řídit takovou významnou společnost a jistě je pro mne úspěchem i to, že jsem za to byl takto oceněn. Je to vrchol mé manažerské kariéry. Nyní se postupně dostávám do role mentora, kouče a rád předávám zkušenosti zejména mladé nastupující generaci.
Učím je naslouchat a na druhou stranu vnímám jejich nové přístupy a přímočarost, s jakou si budují svou budoucnost. Oslavy se nekonaly, spíše se připravuji podělit o svůj příběh a jsem velmi potěšen možností ho sdělovat. V nejbližší době to bude letní kemp pro děti z dětských domovů, kde budeme s manželkou po celou dobu společně s panem profesorem Milanem Zeleným a navštíví nás další zajímavé a inspirující osobnosti.
Jste aktivní ve vedení České manažerské asociace. Co ČMA svým členů nabízí a jaké akce pořádá?
Tato moje činnost souvisí s tím, co jsem zmiňoval jako svoji novou roli. Vytvořil jsem si kolem sebe nový tým aktivních kolegů, se kterými společně působíme v rámci České manažerské asociace, a to v rámci Regionálního klubu Brno. Snažíme se společně nabídnout nejen našim členům k diskusi různá současná témata. Proto jsme se rozhodli založit tradici panelových diskusí pod názvem „Kam kráčí management?“, na které zveme významné osobnosti. Dochází na nich k mnoha konfrontacím různých názorů a výstupem jsou tiskové zprávy zveřejňované v mnoha mediích. Naše poslední téma bylo zaměřeno na očekávání zaměstnavatelů od absolventů VŠ – budoucích manažerů a vice versa. Ze závěrů konference, jejíž příprava byla aktivně zajištěna také studenty, vyplynulo, že zaměstnavatelé nahlížejí na dnešní mladou generaci s názorem, že se jí nechce příliš pracovat, nejsou ochotni slevit ze svých mnohdy nereálných nároků, s čímž souvisí také to, že chtějí dělat pouze určitou práci a za její hranici nechtějí jít. Například představa, že si svou pozici v zaměstnání musí vybudovat a postupně stoupat po hierarchickém žebříčku v rámci firmy, je pro mnoho absolventů těžko přijatelná. Zde se nedá vyhnout otázce: Jsou české vysoké školy natolik kvalitní, aby připravily mladé lidi bezprostředně po absolutoriu k řízení pracovních týmů a zastávání pozic vyššího managementu? Studenti dospěli k názoru, že právě v podobě výuky na univerzitách je velký prostor pro posun kupředu. Upozorňují na to, že kdyby se na univerzitní půdě více setkávali zaměstnavatelé se studenty, a tedy i budoucími zaměstnanci, mělo by to velmi pozitivní efekt na zaměstnatelnost absolventů a naplnění očekávání obou stran. České školství se v této věci liší od školství např. rakouského, kde na univerzitách běžně vyučují top manažeři z praxe, jak potvrdili účastníci konference z řad rakouských studentů.
Nyní společně s odborníky připravujeme text prohlášení, které dáme k dispozici všem manažerům v rámci ČMA a budeme ho prosazovat za účelem dosažení změny systému vzdělávání na všech stupních. Jsme přesvědčeni, že současný stav je nedostatečný vzhledem k potřebám dlouhodobě udržitelného rozvoje našeho hospodářství a společnosti. V podstatě tato výzva ve formě konkrétního prohlášení bude navazovat na již vypracovanou Vizi 2050, která byla předložena Českou podnikatelskou radou pro udržitelný rozvoj k široké diskusi.
Jste absolventem MBA programu na Nottingham Trent University. Jak zpětně hodnotíte toto studium a v čem Vám bylo největším přínosem?
Studium jsem ukončil v roce 2008 a zcela nepochybně bylo pro mne konfrontací mých tehdejších zkušeností z různých pohledů tak, jak jsem procházel jednotlivými předměty. Moje diplomová práce se zabývala řešením struktury firem z hlediska horizontální strategie řízení procesů a musím konstatovat, že se mi mnohé podařilo uskutečnit v praxi. Také to, že jsem podstatnou část studia čerpal z anglických textů zásadně vylepšilo moje jazykové dovednosti. Ty jsem následně uplatnil nejen v diplomové práci, ale i při mých vystoupeních v rámci korporace.
Jste velmi pracovně vytížený. Jakým způsobem relaxujete a jak tzv. dobíjíte baterky?
Pokud mám možnost, tak rád trávím čas s vnoučaty, která mne v poslední době úžasně inspirují. Jejich častou otázku „Proč?“ , jsem si začal pokládat i při rozhodování o těch nejzásadnějších věcech a není na ni často jednoduché odpovědět.
Také golf mne utvrdil, že pokora, sebekontrola a dodržování pravidel slušného chování se dlouhodobě vždy vyplatí. Čas takto strávený, navíc ve společnosti stejně smýšlejících spoluhráčů, je pro mne ohromným uklidněním a odpočinkem.
Chvil strávených s rodinou a přáteli si velmi vážím a jsem za ně vděčen.
About Post Author
