Účastníci SAMBA akcí si pamatují na Vaše vystoupení před pěti lety Brně, které řadě lidem změnilo pohled na svět kolem nás. Co se od té doby z vašeho pohledu změnilo?

Musím se přiznat, že mé vystoupení tehdy v Brně bylo jedno z prvních, kde jsem své rodící se teorie prezentoval a mohl je kriticky debatovat s účastníky semináře. Od té doby vyšlo pár publikací na dané téma a postupně jsem se dopracoval k formulaci tzv. Sedmi zákonů, které se zdají určovat vývoj civilizací na této planetě. Dříve se lidé mé práci na anatomii civilizací a dlouhodobých časových řad se soucitem usmívali, dnes je to přece jen lepší. Publikovány byly také teorie tzv. přerušovaných rovnováh ve vývoji civilizací a tzv. Herakleitův princip, které podle mě vysvětlují základní mechanismy fungování komplexních společností jako takových.

Dnes je potenciální dosah takový, že se týká nejen vědy a výzkumu, ale i politiky, bezpečnosti a fungování firem. V posledních letech má význam pro české i zahraniční firmy, parlament i generální štáb armády ČR, nadnárodní korporace, banky či OECD v Paříži.

Archeologie, jak ji vidím já, je nutně politická – odhaluje způsoby řešení problémů, strategie a adaptace lidí a zájmových skupin v minulosti a tak nastavuje zrcadlo naší společnosti. Tím, že dávám civilizace do srovnávacího vývojového kontextu se snažím dokázat, že takto pojaté zkoumání dlouhodobých historických trendů je strategickou vědou tohoto století.

Vydal jste knihu Příběh civilizace – vzestup a pád stavitelů pyramid. O čem je kniha a jaký je její hlavní apel a přínos pro čtenáře?

Zmíněná kniha se zabývá dvěma příběhy. Ten první se týká vývoje starověkého Egypta v době od 6. tis. př. Kr. do konce 3. tis. př. Kr., kdy došlo k významné klimatické změně a většina tehdejších civilizací takzvaně zkolabovala.  Právě na konkrétních datech se snažím ukázat smysl dlouhých časových řad, vnitřní dynamiky společnosti a toho, že ty faktory, které stojí u zrodu systému jsou ty, které nakonec navodí jeho krizi. To vše v rámci měnící se dynamiky přírodního prostředí.

Ten druhý příběh souvisí s kontextem specifického vývoje ve starověkém Egyptě v rámci srovnávání s jinými civilizacemi. Publikace obsahuje bohatý srovnávací materiál od pravěku, přes starověk až do současnosti, z mnoha období a prakticky ze všech kontinentů. A to nejen v oblasti archeologie či historie, ale i vývoje klimatu a klimatických změn. Vzestupy a pády civilizací jsou vysvětleny jako přirozený proces vzestupu a pádu. Kolaps v historii totiž obvykle neznamená vymření, vybití či totální apokalypsu, ale „pouze“ skokovitou a náhlou ztrátu složitosti společnosti, která prostě najednou nemá zdroje na to, aby udržela – zaplatila – energetickou náročnost svého provozu. Kolaps je mnohem spíše fáze – ano – rychlého zchudnutí – ale zároveň i obrody a přípravy na nový vzestup. To je právě ten nekonečný příběh člověka na této planetě – znovu a znovu se postavit na nohy a zkoušet to stále znovu a lépe.

O tom všem jsem se pokusil napsat tuto knihu. Je v ní dvacet pět let mého vlastního hledání, pochybování, archeologie v prachu a potu za šílených podmínek, dlouhých nocích u počítače v knihovně a putování v oblastech a zemích často tak chudých, že člověku usedá srdce.

Egyptologie působí jako obor s mimořádně velkými „bariérami vstupu“ pro mladé lidi (např. dlouhodobý terénní výzkum v nestabilním a pro Středoevropana klimaticky nepřátelském regionu, vysoké vstupní nároky ve specifických oblastech jako je např. lingvistika, některé obory otevírané jednou za dva roky atp). Jakým způsobem pracujete s mladými talenty?

Talent a nadaný student má u nás „smůlu“, protože dostane naloženo, abychom zjistili, zda na to má. Ve světě se s vámi totiž nemažou a buď obstojíte nebo ne. A náš malý ústav nutně stojí na kvalitě a ne masovosti.

Proto máme poměrně těžké přijímací zkoušky i studium. Vycházíme z jednoduchého předpokladu, že naši studenti o obor skutečně stojí, takže musí opravdu dřít. Nic dobrého nevzniká bez těžké poctivé práce. Po osmi letech (pětileté základní studium plus doba na doktorát) se mladý egyptolog začíná orientovat v oboru, kromě vlastní specializace jako například jazyk a texty, náboženství, dějiny umění, archeologie či historie, musí být schopen obor prezentovat na veřejnosti a hledat nová řešení. V zájmu všech, kteří u nás vyučují, je vychovat co nejlepší odborníky schopné mezioborové spolupráce a intelektuálního přesahu. Ne každý na to samozřejmě má. Ale bez takových prostě obor nepřežije. Je to sebezáchovné chování.

Řada lidí si vytváří představu o starověku prostřednictvím knih Mika Waltariho jako jsou Egypťan Sinuhet nebo Tajemný Etrusk. Jak tyto příběhy vnímáte Vy ze své perspektivy?

Waltari byl na svou, ale i na dnešní dobu vynikající autor a jeho knížku o Egypťanu Sinuhetovi mohu vřele doporučit. Nejsem ten typ vědce, který v rámci popularizace bazíruje na detailech, ano, je to skvělá četba a i díky ní jsem se stal egyptologem. A to, že historie a archeologie jsou stále plné skutečných tajemství a záhad je bez debaty.

Můžete popsat nějaké příklady zjištění spojených s Vaší vědeckou prací z posledních let, která Vás vyvedla z míry?

Šlo o obecné zjištění, že skutečně nejsme jiní a že podle všeho i naše tzv. západní civilizace podléhá pravidlům nebo zákonům jako všechny doposud známé. Už jsem si ale přivykl.

Další zažívám nyní, když se zabývám historií elektrického automobilu a jeho společenským kontextem. Tato technologie byla totiž jen v posledních sto padesáti letech dvakrát „zabita“. Ne z důvodu technologické nedokonalosti, ale z důvodu zájmu specifických politických a ekonomických lobby. Nyní se odehrává boj napotřetí – elektrické auto má potenciál globálně změnit naší civilizaci, geopolitiku i ekonomiku. A bojím se, že opět to může být na vážkách. Příběh elektrického auta je jakýmsi symptomem a stigmatem moderní doby a její povahy.

Když zohledníte svoje zkušenosti, do jaké fáze „kolapsu“ byste zasadil nás – současnou civilizaci?

Přesně na vrcholu, možná kousek za ním. Máme ale všechno – znalosti, technologii, celosvětovou působnost, abychom mohli eliminovat ztráty a nadechnout se k dalšímu velkému skoku. Vše máme ve svých rukou.

Pokud byste měl na Evropské úrovni stejně silnou a vlivnou pozici jako máte v České egyptologii, o co byste usiloval?

V první řadě o obrodu společnosti, o to, aby se lidi nadchli pro společnou práci a budoucnost, aby elity byly elitami a byla obnovena společenská smlouva. Aby vítězila pravda a poctivá práce, hluboké znalosti a ne manipulace a překrucování. Aby každý nesl svůj díl odpovědnosti za tento svět, bez ohledu na své postavení, a aby si lidé uvědomovali, že jsou důležití. Obroda je možná pouze zezdola za vydatného přispění opravdových elit s vnitřní integritou.

Aktivity SAMBA dlouhodobě sledujete. Jak se Vám líbí a co byste čtenářům INSPIRACE a účastníkům SAMBA akcí vzkázal?

Držím palce ve vaší činnosti, která je v českém prostředí unikátní. A nezapomínejte, že lídři se rodí v potu tváře, po neúspěších a zmarech. O tom, kdo je lídrem, rozhoduje vnitřní integrita, opravdovost, víra, vize a síla. To je jediná možná cesta k hlubokému poznání. A pokoře před tím, co tento svět představuje.

Děkujeme za rozhovor.