Byl jste vždycky vytrvalec?

Možná jsem v dětství začínal s kratšími disciplínami, s během na 400, na 800 metrů, ale postupně jsem vzdálenosti prodlužoval. To máte tak: člověk s postupem věku získává mrštnost, rychlost, sílu a vytrvalost a ve stejném pořadí o to pak zase přichází. Takže mně už zbývá jen ta vytrvalost 🙂

Té máte na rozdávání, před pár lety jste vyhrál Moravský ultramaraton (sedm maratonů v sedmi dnes, pozn. red.), stále se téhle disciplíně věnujete?

Už ne, objevily se u mě lehké zdravotní komplikace a moje tělo přestalo při tom velkém počtu absolvovaných kilometrů – ročně jsem jich naběhal 5 tisíc – snášet dopady, nárazy. Běhání tak pro mě ztratilo smysl, musel jsem u něj překonávat bolest. Ale protože mi chyběl adrenalin a vůbec pohyb, který potřebuji, přesedlal jsem na druhou disciplínu, která mě provází celý život, tou je cyklistika.

Takže máte těch kilometrů ročně ještě víc…

Loni 27 tisíc. Já když něco dělám, dělám to pořádně.

Jak to, že z vás vlastně není profesionální sportovec?

Protože jsem se vždycky živil prací, sport je jen koníček.

Nejlevnější cesta, jak se něco naučit

Kdy a proč jste se rozhodl dodělat si MBA?

Souviselo to s mou pětiletou prací pro jednu jihočeskou firmu. Na počátku byla v červených číslech a já jsem od rakouských majitelů dostal naprosto volnou ruku, abych s tím dělal, co chci. Trvalo to dva roky a třetí rok firma začala prosperovat – a já jsem si uvědomil, že nevím, co s tím dělat dál. Úkol byl sice splněný, ale končit by to tím přece nemělo, firma by se měla nějak dál rozvíjet, ale to jsem se nikdy neučil. A tak jsem přišel na MBA.

A splnilo to očekávání?

Byla to úžasná škola. MBA je jako rozhledna. Má to dva aspekty, jste výš a máte jednak větší rozhled a jednak větší odstup, a tedy i nadhled. U mě to tak fungovalo. Bylo to hodně práce, hodně času, hodně energie, ale jsem hrozně rád, že jsem to absolvoval, vyplatilo se to. Vždycky jsem rád poslouchal, co říká někdo jiný – zkušenější, protože je to nejlevnější cesta, jak se něco naučit. Někdo má nějakou zkušenost, vy si ji vyslechnete a zjistíte, že se vám může hodit. Když člověk nenaslouchá, nic se nedozví.

Plynárenství jako hra

Projevuje se vaše sportovní záliba nějak i v tom pracovním životě?

Nebaví mě krátkodobé cíle a úkoly. To, co mě zajímá, trvá dlouho. I můj poslední projekt pro firmu QUANTUM je takový běh na dlouhou trať. QUANTUM je obchodník a distributor zemního plynu, jeden ze čtyř v České republice. Znamená to, že nejen plyn prodává jako komoditu, ale navíc i vlastní plynovody, které provozuje. Můj první projekt souvisel s přechodem na tzv. virtuální obchodní bod. QUANTUM jako společnost se stala subjektem zúčtování, to znamená, že převzala za své zákazníky zodpovědnost za odchylku. Denně dodáváme plyn asi 10 tisícům zákazníků, musíme tedy mít nakoupeno právě takové množství plynu, jaké spotřebují. Nakupujeme na den, který teprve nastane – čili musíme spotřebu predikovat. Každý den obchodujeme na burze, včetně víkendů, svátků, Vánoc. Plyn buďto dokupujeme, nebo, pokud ho máme moc, prodáváme. A to je právě to převzetí odpovědnosti za odchylku, snažíme se o to, aby rozdíl mezi množstvím plynu, který máme nakoupený, a skutečnou spotřebou, byl minimální. Je to hodně sofistikovaná činnost, umění najít čísla, vybrat si ta podstatná, analyzovat je a udělat správný závěr. Poznat chování zákazníků různých skupin, které mají odlišný charakter spotřeby, měnící se v průběhu týdne i kalendářního roku. Největší spotřeba plynu je v 1. a 4. kvartálu – v součtu asi 80 % z celého roku. A aby to nebylo jednoduché, tak do toho vstupuje počasí jako někdy obtížně predikovatelný faktor. Celé je to taková hra s čísly, která však má významný dopad do ekonomiky firmy. Byl to krásný projekt, jen jeho příprava trvala rok a půl, teď už běží naostro a celkem rutinně. Letos jsem dostal další výzvu, když jsem získal pozici ředitele, tedy osoby, která má na starosti celý byznys plynu, nákup, prodej a distribuci.