Jste zakladatelkou a ředitelkou o.p.s. Ruka pro život, kterou pravidelní účastníci SAMBA večerů znají jako jednu z charitativních organizací, na které směřují výtěžky z akcí. Kdy a proč vás napadlo Ruku pro život založit a co všechno se zatím Ruce pod Vaším vedením podařilo?

Dříve než jsem založila Ruku pro život, působila jsem jako vedoucí vychovatelka ve speciální škole ELPIS v Brně. Zblízka jsem poznala problematiku lidí s mentálním a kombinovaným postižením a dopad této zátěže na jejich rodiny.

Často jsem se setkávala s matkami samoživitelkami, někdy i v pokročilém věku, které přemýšlely o budoucnosti svých dětí po ukončení povinné školní docházky. Hledaly službu, díky které by měly dostatek času samy na sebe, která by jim umožnila chodit do zaměstnání a zároveň by podporovala rozvoj a samostatnost jejich dítěte.

V tomto případě není ústavní zařízení vždy ideální. Tito lidé se mohou mnohému naučit, mnohdy mají skryté neobjevené rezervy. Potřebují odborný, individuální a láskyplný přístup, aby mohli vést hodnotný a radostný život.

To byl impuls pro mé rozhodnutí založit před deseti lety neziskovou organizaci, která by byla pomocnou rukou pro takový život. Během deseti let se mi podařilo vybudovat stabilní organizaci poskytující kvalitní služby, rozšiřující se na základě poptávky, především rodičů lidí s mentálním a kombinovaným postižením.

Jaké služby klientům nabízíte a v jakých lokalitách?

Poskytujeme sociální služby lidem s mentálním a kombinovaným postižením včetně lidí s poruchami autistického spektra a seniorům. Uživatelům našich služeb pomáháme začlenit se do společnosti, žít co nejsamostatněji a podle vlastních představ. Celková stávající kapacita ambulantních služeb je šedesátšest osob. Tyto služby poskytujeme formou Denních stacionářů, a to v Praze ve dvou lokalitách, v Litomyšli a v Brně. V minulém roce jsme otevřeli naší první pobytovou službu  chráněného bydlení pro lidi s poruchami autistického spektra v Brně.

Co vám ve vaší práci pomáhá a co ji naopak komplikuje?

Hodně mi pomáhá nadšení a profesionalita mých kolegů i vzrůstající trend spolupráce veřejné správy s veřejným sektorem. Jsem zavázaná s díkem všem sponzorům, s jejichž pomocí jsem mohla vybudovat stávající služby a jít do realizace dalších plánů. Můj dík a obdiv patří také spolku SAMBA, který má v programu trvalou charitativní pomoc. V jeho širokospektrálním hledáčku pomoci se nachází i Ruka pro život.
Činnost nám komplikuje špatně nastavené financování z veřejných zdrojů – každoroční nejistota, přidělování financí na základě matematických vzorců, a ne na základě skutečných potřeb uživatelů našich služeb. Dále bych zmínila přetrvávající negativní vnímání dospělých lidí s mentálním postižením veřejností, jejich odsouvání na okraj společnosti a opomíjení jejich práv.

Bolavou otázkou jsou peníze. Mzdy našich zaměstnanců jsou hluboce podhodnoceny, neodpovídají jejich vzdělání ani náročnosti práce, která vyžaduje stoprocentní soustředěnost a vlídnost i přes psychické vypětí. Mrzí mě, že jim nemohu nabídnout nic navíc, žádné benefity.