Jak jste se k oblasti bankovnictví vlastně dostal? Hádám, že být ředitelem banky není úplně typický klukovský sen…

To ne, jako kluk jsem chtěl být astronomem, dokonce jsem chodil do různých kroužků, stavěl dalekohledy… Ale tuším, že to nepřežilo déle než první stupeň základní školy. Potom už jsem to vyhraněné neměl. Do banky jsem se dostal náhodou. I když – pamatuji si, že pár let předtím jsem si někde přečetl, že největší příjmy mají bankéři, advokáti a doktoři. Ale nijak zvlášť jsem to neřešil, peníze pro mě nejsou tím nejsilnějším motivátorem.

Přitom pracujete v odvětví, kde jsou peníze alfa a omega.

Když jsem s financemi začínal, věnoval jsem se hypotékám, případně menším úvěrům na dofinancování. Je to zajímavá práce s lidmi, taková čistější a vlastně jde o příjemnou věc. Řešíte lidem bydlení a pomůžete na něj dosáhnout i člověku, kterému by se to třeba standardně nepovedlo nebo by nevěděl, jak na to. A vy pro něj to řešení najdete. Tohle jsem dělal vcelku dlouho, až to začala být rutina, a tehdy přišla nabídka přidat se ke společnosti, ze které později vznikla Equa Bank. Šlo o nebankovní společnost, která prodávala hypotéky. Měli jsme dvě pobočky v Brně a v Ostravě a na starosti jsem měl asi dvě stě padesát poradců-živnostníků.

Co vedlo k tomu, že jste se rozhodli založit banku?

Na jedné straně k tomu přispěla krize v roce 2008. Naši akcionáři, což je britský investiční fond, neměli zájem dělat nebankovní hypotéky, protože to byl segment, který v Americe krizi odstartoval. Chtěli raději postavit jistější byznys, banku. A na druhé straně byl bankovní trh v ČR v té době ještě docela zajímavý. Když si vezmete tehdejší situaci a to, jak banky fungovaly – všechny až na výjimky s poplatky – byl tu zkrátka obrovský prostor a příležitost dělat věci jinak. Účet, se kterým jsme přišli, byl léta ojedinělý a i dnes je svými parametry stále zajímavý. Doteď mě překvapuje, že zrušit poplatky mohl kdokoli, ale velké banky to vlastně neudělaly dodnes. Přitom kdyby na to tehdy přistoupily, start nových bank by byl mnohem těžší. Kdyby byly velké banky zadarmo, s čím by malá banka tak snadno prorazila?

Inspirace k tomu, nabídnout základní služby zdarma, hádám přišla ze zahraničí.

Ano, nějaký čas jsem v zahraničí od roku 2003 žil a v tu dobu bylo běžné, že ani jako cizinec jsem za účet neplatil. Ale ten náš český trh je specifický. Jsme konzervativnější národ a to způsobuje, že dodneška máme s poplatkem služby, které jsou jinde zadarmo. Je to vidět i na telekomunikačních službách nebo cenách oblečení; svého času se dokonce škodovky jezdily kupovat do Německa. Dokud trh nekřičí, není důvod něco měnit. Když to lidé kupují, obchodníci to budou prodávat.

Manažerem jsem být nechtěl

Jako obchodník jste začínal, ale pak jste se stal manažerem. Ve které roli se cítíte lépe?

Já jsem nikdy manažerskou práci dělat nechtěl. Viděl jsem to u svých známých, jak hledají zaměstnance, zaučují je, věnují jim spoustu energie a oni jim pak odejdou, v oboru financí byla velká úmrtnost. Proto jsem dlouho dával manažerství na druhou kolej a dělal jsem si svůj obchod. Ale pak jsem na základě výsledků zjistil, že jsem vlastně lepší manažer než obchodník, že jsme jako region dlouhodobě nejlepší a že bych to měl dělat. Kdybych zůstal u obchodníka, asi bych taky patřil k těm úspěšnějším, ale ukázalo se, že vlastnosti, které mám, jsou vhodnější pro tu pozici manažerskou. Někdy to tak v životě bývá, že přijde příležitost, kousek štěstí a člověka potká to, co je pro něj.

Jaké vlastnosti podle vás definují dobrého manažera?

Každý máme vlastnosti, v nichž jsme nejsilnější, průměrní a pak ty, které nám moc nepomáhají. Pokud má někdo zaměstnání, kde nevyužije to, v čem je nejlepší, nikdy v něm nebude úspěšný. Konkrétně u manažera je důležité porozumění lidem, umění vžít se do druhého a do toho, jak věci vnímá. Jedna věc se dá říct různými způsoby a lidé na ni podle toho reagují. Platí to také u náborů, potřebujete vybrat člověka tak, aby to celé bylo co nejvíce funkční – bez umění číst v lidech to úplně nejde. Jsou to věci, které člověk dostane darem seshora. Může je vypilovat zkušenostmi, ale od základů je nevybuduje. A druhou důležitou vlastností je podle mě organizace ve smyslu důslednosti. Není to o tom umět něco naplánovat: fungovat to bude, jen když se to bude dít. Pokud manažer není schopen pohlídat práci, aby se děla, tak jak má, nemůže očekávat výborný výsledek. A s tím nakonec souvisí i schopnost vidět věci do detailů. Těžko bude fungovat celek, když tam bude spousta malých věcí, které nefungují.

V čem pro vás v tomto ohledu bylo přínosem MBA studium, které jste právě dokončil? Co vás vlastně vedlo k tomu, že jste ho začal?

Jsem činorodý člověk a chtěl jsem se zase někam posunout. Nebaví mě nic nedělat, vždy se mi střídají období, kdy někde něco získám, zapracuji to do života, a jakmile se mi začne zdát, že stagnuji, zase se vrhnu na něco jiného. Před MBA jsem řešil neurolingvistické programování, což je pozoruhodný způsob, jak sám se sebou pracovat. Dají se tím třeba poměrně snadno odstranit fobie. Snad by mělo být povinné už na základní škole, protože učí člověka pracovat se svou hlavou. Nicméně po neurolingvistickém programování jsem chtěl načerpat něco pragmatického. Na školu jsem nechtěl, ta by mi vzala několik let a učil bych se věci, které mě vůbec nezajímají. Potřeboval jsem něco koncentrovaného, ideálně z praxe, věci kolem mě nezajímají. Kurz mi zase přišel málo. MBA se mi líbilo v tom, jak je komplexní.

A splnila se tahle očekávání?

Pro člověka, který vede firmu, by to měla být „základka“. Řeší se vše od toho, jak byznys postavit, jak ho řídit, jak pracovat s lidmi, se systémy, jak vše organizovat… Já firmu jako takovou v tomto smyslu nevedu, řeším jen obchod. Některé moduly jsem využil na sto procent, třeba HR, marketingové nebo obchodní, jiné méně.

Dá se pojmenovat jedna věc, kterou jste si při studiu uvědomil a která pro vás byla úplně přelomová?

Bude to možná znít banálně, ale koneckonců nejjednodušší věci bývají ty nejsilnější. Při studiu jsem si uvědomil, že člověk dovede víc, než si myslí. Z toho budu čerpat celý život a věřím, že si na to vzpomenu ve chvílích, kdy to budu nejvíc potřebovat.

Děkujeme za rozhovor!

Kontakt na Leo Vaňka:
tel. ‭‭+420 724 460 107‬‬
leo.vanek@equabank.cz

otázky: Radka Loukotová
foto: archiv Leo Vaňka