Představujeme: Vít Návrat
Ing. Vít Návrat, MBA je ředitelem divize DHL Freight, která je součástí největší logistické společnosti na světě Deutsche Post DHL.
Celý svůj profesní život strávil v logistice. Začínal jako dispečer v lokální spedici, později na různých pozicích ve firmě Danzas. Po fúzi se společností DHL je v čele divize Freight. Nejprve pro region jižní Evropy, nyní pro střední a východní Evropu.
Je absolventem Vysoké školy dopravy a spojů v Žilině a studií MBA na Nottingham Trent University. Je ženatý a má dvě dcery.
V DHL Freight pracuješ už 26 let, z toho 4 roky na pozici ředitele pro region střední a východní Evropy. Zní to na dnešní dobu až neuvěřitelně. Jaké to je, pracovat v jedné firmě tak dlouho?
Je to jednoduché, prostě mne to baví. Baví mne pracovat s lidmi. Motivuje mne prostředí, ve kterém pracuji, motivuje mne skvělý tým, který mám kolem sebe. Je to stejné jako řídit dobré auto. Když jsem s ním spokojen, tak ho přece nevyměním jen proto, že mi někdo nabízí jiné. Řídit takové auto je radost. Málokdy se porouchá, a když, tak je tady tým mechaniků (rozuměj zaměstnanců), kteří vědí přesně, co mají dělat, aby se jelo na plný plyn dále. Dvojciferný růst DHL Freight několik let v řadě je toho důkazem.
Předtím než jsem dostal na starost střední Evropu, měl jsem příležitost řídit Evropu jižní, tedy státy jako jsou Řecko, Srbsko, Bulharsko nebo Rumunsko. Je zřejmé, že manažerský přístup, který jsem uplatňoval v Řecku je naprosto odlišný od mých postupů dnes v Rakousku nebo Polsku. A to je na mé práci tak zajímavé, stejné řešení nelze uplatnit stejnou cestou ve všech zemích, je ho nutné adaptovat do různých kultur.
Jaké produkty DHL Freight poskytuje svým klientům a jaké má postavení Česká republika v rámci DHL Freight Global?
Klientům se nesnažíme nabízet produkty, ale jít opačnou cestou, hledat optimální řešení pro jejich logistické problémy. Pokud nás klient pustí do své kuchyně, jsme schopni mu ušetřit značné náklady a spolupráce následně trvá obvykle mnoho let. Tato otázka je ovšem na samostatný článek.
Jako Česká republika se v rámci DHL Freight Global určitě neztratíme. Letos očekáváme tržby přes 5 miliard CZK a to nás řadí už na 4. místo v Evropě. Pro zajímavost, celá DHL v České republice, tedy všech pět jejich divizí, má roční obrat přes 15 miliard CZK.
Tvé zaměstnance potkávám na různých místech a akcích poměrně často. Mám pocit, že všichni mají pod kůží určité společné pozitivní hodnoty, a že i pro tebe je práce s lidmi klíčovou věcí. Působí to na mne hodně dobře.
Děkuji. Jsme servisní organizací, nic nevyrábíme. Takže lidé jsou naším jediným a nejcennějším aktivem. Mít spokojené zaměstnance je součástí naší firemní DNA. Rozumět jim i jejich potřebám je úkolem každého leadera. Také je nutné dát lidem maximální prostor pro jejich seberealizaci. To není ve velké korporaci vůbec jednoduchá a už vůbec ne samozřejmá věc. Velké firmy umějí obvykle dobře pracovat s talenty, ale je to i o tom najít si čas zajít s dispečery nebo skladníky „na pivo“. Protože každý zaměstnanec je pro firmu důležitý a jedinečný.
DHL Freight působí ve vysoce konkurenčním prostředí. Jak získáváte a udržujete zákazníky?
Naší hlavní konkurenční výhodou je komplexnost a celosvětová logistická infrastruktura. Jsme jedna z mála logistických firem na světě, která je skutečně schopna nabídnout klientům úplnou šíři logistiky. Počínaje celními službami a konče outsourcingem interní logistiky.
V očích zákazníka chceme být spolehlivým partnerem se schopností rychle a flexibilně reagovat na měnící se požadavky. Chceme vždy porozumět konkrétnímu problému klienta a najít pro něj vhodné řešení. Neprodáváme produkty, nabízíme naši zkušenost.
Jaké výzvy stojí před vaším oborem z krátkodobého a dlouhodobého pohledu?
Z pohledu současnosti je to nedostatek kvalitních pracovních sil. V podstatě není ve firmě pozice, která by se lehce obsazovala. Začíná to u skladníků a končí projektovými specialisty. Není to ale problém jen našeho oboru, v podobné situaci je celá česká ekonomika.
Z dlouhodobého pohledu je tady jedna skutečně fatální výzva. Není zatím příliš vidět, ale přitom jasně klepe na dveře. Je jen otázka času, kdo ji uchopí. Myslím si, že celý obor logistiky je vlastně mrtvý obor a v budoucnu v něm bude pracovat jen minimum lidí. Vše zařídí počítače. Klasická spedice je nádherná tvůrčí práce, která vždy vyžadovala dobré kombinační schopnosti. Ale všude tam, kde lze použít logiku a algoritmus, všude tam lze nasadit software. V mnoha ohledech se už tak děje, jen nám pořádně nedochází, co všechno lze dělat bez jediného vstupu člověka a až kam to vše může dojít. Dnes už je běžné, že sklad „sám“ zjistí, která položka dochází, spočte, kdy ji má objednat, „sám“ vypíše tender, „sám“ ho vyhodnotí a objedná u dodavatele. Za dodavatele vypíše tender na dopravu opět počítač a u nejvýhodnější logistické firmy pro daný segment „sám“ objedná přepravu. A to byl jen jednoduchý příklad, dějí se mnohem sofistikovanější operace bez zásahu člověka. Není to sci-fi, logistiku skutečně budou dělat počítače od A až po Z.
Jsi pravidelným účastníkem SAMBA akcí. Co se ti na SAMBA líbí?
Atmosféra a vlastní schéma akce. Přednášky nejsou koncipovány jako „konferenční“, ale jako diskuzní. I velmi významní hosté nemají problém s publikem, které je v riflích a popíjí u přednášky víno, pokud je to publikum zapojitelné do smysluplné a zajímavé debaty. Takže to, co se mi na SAMBA líbí, je uvolněnost.
Co je tvou nejdůležitější věcí na pracovním stole?
Vzhledem k tomu, že jsem milovníkem knížky Davida Allena „Getting Things Done“, tak tam toho mnoho není. Jsem velice systematický a strukturovaný člověk, takže pominu-li šálek s kávou, tak je to asi diář. Velice rád vše detailně plánuji. Pracovní den začínám vždy v 6:30, přičemž do 8:00 mám svůj „chráněný čas“. Jsem sice v práci, ale telefon nikomu nezvednu, využívám tento čas k těm nejdůležitějším rozhodnutím a ke strategickým úvahám. Vždy musím mít před sebou vizi, to platí nejen pro pracovní, ale také pro osobní život.
Co ti udělalo největší radost v poslední době?
Před pár dny jsem se vrátil z golfu v Abú Dhabí. A co mne na tom nejvíce potěšilo je, že jsem tam byl se svou ženou, která taky začala hrát golf. Mít stejného koníčka s vlastní paní je stejné jako se zakousnout do šťavnatého steaku, prostě paráda.